Orličtí vrazi, policie před domem, zabarikádovaný Kopáč Verified

Orličtí vrazi, policie před domem, zabarikádovaný Kopáč

Kdyby někdo mění Čas, který Vaněk s Dostálem potřebovali k ujet zhruba dvacetikihmetrové vzciá!eriosfi mezi pražskou Kongresovou ulici za Nuselským mostem a obci. Rodná. ležicí nedaleko z Zá padnim okrajem české metropole. možná by ohlásil vytvofeni noveho policejního rekordu v jízdě nadoraz – přinejmenším v kate. goril vyšších důstojníků. Na místním policejním odděleni už čekal slibený vyjednavač. Pozdravili se. podali si ruce. Je to složitá situace. Zvládnete ji?“ ze-ptal se Vaněk, spíš jen proto, aby se ujistil, že jeho rozhodnutí po-volat tohoto specialistu má smysl a důvod. „Udělám, co budu umět, pane plukovníku,“ pousmál se postarší, prošedivělý policista. Nasedli do vozu a během minuty už vystupovali v uličce před domem Musilových. Dostál ve své policejní praxi zažil nemalé množství různých akcí, zaměřených na dopadení či odzbrojení pachatelů závažné trestné činnosti, a přece ho až překvapil počet policejních vozů, ať už v typických bílozeiených barvách s majáčky na střechách, nebo civilních. „Kdyby bylo potřeba, máme k dispozici i vrtulník. A naši mládenci nezapomněli ani na sanitky,“ pochválil své podřízené plukovník Vaněk. Sanitní vůz byl holou nezbytností – převoz Kvida Kopecké-ho na policejní útvar běžným vozem nepřicházel,‘ vzhledem k jeho zdravotnímu hendikepu, v úvahu. „Rád bych věřil, že až odtud sanitka poveze Kopeckého do Prahy, nepoteče předtím krev. Ani jeho vlastní, ani krev kohokoli jiné-ho,“ prohodil zamyšleně podplukovník Dostál. Tohle přání se mu ovšem nespinilo… „Major Novák, zdravím vás, pánové,“ přivítal oba vysoké policejní funkcionáře šéf specialistů z jednotky rychlého zásahu, kteří – se zbraněmi v rukou, oblečeni do černých kombinéz se žlutými…

„Já ničemu nerozumím, vůbec netuším, o co tu jde!“ pohlédla na Dostála poděšeně. „Všechno vám vysvětlím, ale až později. Teď hrajeme o Čas. Pro-to bychom velmi nutně potřebovali, abyste se mnou zašla k sousedům. Jistě nás nechají zavolat,“ řekl Dostál přátelsky. Manželé Polákovi byli oba bledí a zamlklí – jako by poté, co Zdi-slav Polák zjistil, že v protějším domě kdosi zastřelil souseda MUSÍ-la. neměli mít už nikdy klid. Jejich jindy tak klidná ulička, kde průjezd automobilu býval spiše výjimkou, teď vyhlížela. jako by se tu natáčel jakýsi velkofilm s kriminální zápletkou. Přesto však Dostálové prosbě vyhověli a paní Poláková sama vtiskla studenou, chvějící se rukou sluchátko do dlaně Ilony Richterové. Kopecký se ohlásil hned po druhém zazvonění telefonu. „Kvido. tady Ilona… Co se to, proboha, děje? Ulice je piná policajtů, aut, sanitek… Prý když odevzdáš pistoli, akce skončí. Jaká akce, proč tenhle blázinec? Tak řekni mi aspoň něco,“ vypálila Ilona Richterová do telefonu vodopád slov, napolo vyděšeně, napolo vyčítavě. Dostál si od tohoto hovoru nejprve hodně sliboval, avšak brzy po-chopil, že Richterová svého druha neuklidní, spíš naopak rozruší. A to nemohla policie v žádném případě potřebovat. Podplukovníkovi proto nezbylo nic jiného, než hovor přerušit. Stiskl vidlici aparátu a Richterové poděkoval – aspoň za pokus… Vrátil se před dům Musilových. „Pomohla nám?“ zakýval na něj rukou plukovník Vaněk, stojící opodál uprostřed hloučku uniformovaných policistů i detektivů a vyšetřovatelů v civilu. „Ani náhodou,- zavrtěl Dostál trochu zklamaně hlavou. „Takže ke Kopeckému pošleme vyjednavače – a uvidíme!“ pokrčil rameny Vaněk. Zkušený praktik, znalec psychologie z útvaru rychlého nasazení však svou roli nesehrál tak, aby dosáhl uspokojivého výsledku. Ve-šel do domu, dokráčel až na práh zadního pokoje. Víc se mu ne-podařilo. Popravdě řečeno, deset minut se marné pokoušel navázat s Kvidem Kopeckým hovor – zlej Kvido na jeho snahy nereagoval. Za celou dobu, kdy profesionál ve věci vyjednávání, který jindy uměl zásadním způsobem pohnout během dramatických událostí, pobýval Kopeckému tváři v tvář, vyslechl od muže na vozíku pouze několik slov: „S vámi se nemám o čem bavit… Pošlete mi sem někoho, kdo tomu cirkusu tam venku velí. Kdo by mi mohl dát nějaké garance!“

Orličtí vrazi je označení pro pět českých sériových vrahů, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, vesměs podnikatelů, za účelem peněžního zisku.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orli%C4%8Dt%C3%AD_vrazi

https://www.databazeknih.cz/knihy/kauza-orlik-87375

Video: